Chaenomeles japonica - kdoulovec japonský
Původ: Japonsko, ostrovy Honshu a Kyushu - podhorské a horské lesy.
Vzhled: Hustě větvený keř, větve pravidelně větvené, boční obrost vytváří z krátkých větviček trny, podobně jako naše domácí trnka. Listy vejčité až opakvejčité, po vyrašení s bronzovým nádechem, později sytě zelené, lesklé. Květy mají v průměru 2 až 2,5 cm, sytě červené až oranžovo-červené, rozkvétají koncem dubna až začátkem května. Plody oválné až kulovité malvice a dozrávají v září až říjnu Keř přirůstá ročně 20 až 25 cm, výška kolem 20. roku po výsadbě 1,0 až 1,4 m.
Nároky: Půda běžná ornice, slabě kyselá až neutrální, při vyším obsahu vápníku se může na listech vyskytovat chloróza - žloutnutí listů.Vzhled: Hustě větvený keř, větve pravidelně větvené, boční obrost vytváří z krátkých větviček trny, podobně jako naše domácí trnka. Listy vejčité až opakvejčité, po vyrašení s bronzovým nádechem, později sytě zelené, lesklé. Květy mají v průměru 2 až 2,5 cm, sytě červené až oranžovo-červené, rozkvétají koncem dubna až začátkem května. Plody oválné až kulovité malvice a dozrávají v září až říjnu Keř přirůstá ročně 20 až 25 cm, výška kolem 20. roku po výsadbě 1,0 až 1,4 m.
Použití: Uplatnění najde jak v malých zahrádkách, tak ve větších výsadbách a veřejné zeleni. Nepravidelné keřové skupiny, předsadba vyšších stromů, volně rostoucí a stříhané živé ploty - spon v řadě 30-40 cm. Dále zahuštěná výsadba na zpevnění svahů, doprovodná zeleň kolem komunikací atd.
Chaenomeles japonica - kdoulovec japonský
Chaenomeles japonica - kdoulovec japonský
Další zajímavé:
Přeloženo z ruského návodu: Kdoulovec japonský (Chaenomeles) se výrazně liší od svého běžného protějšku - kdoule. Především je to keř s květy barev od jasně růžové až do karmínového odstínu a s nevelkými plody typické chuti a vůně. Chemickým složením kdoulovec japonský připomíná kdoule. Plody obsahují hodně organických kyselin (5,5%), třísloviny (až 2,3%), které způsobují jejich kysele svíravou chuť. Cukrů obsahuje nemnoho - 1,86 až 6,6%, a procento obsahucukru roste od severu k jihu. Mezi cukry převládá fruktóza. Obsahují velké množství pektinu, které v těle neutralizují soli těžkých kovů. Kouzelné aroma zralého ovoce je způsobeno enantovoetilovym a pelargonovoetilovym éterem.
Kdoulovec japonský je cenným zdrojem fenolických sloučenin (500 mg/100 g), leucanthocyaninů a antokyanů (více než 700 mg/100 g), draslíku (85,5), vápníku (22,7), hořčíku (12,0) a fosforu (27.4). Obsahuje také železo, mangan, hliník, malé množství mědi, zinku, bóru, sodíku, stroncia. Nejcennější je však vysoký obsah vitamínu C: 124 až 182 mg na 100 g ovoce. Jak je známo, největší nedostatek tohoto vitamínu je v zimě a na jaře. Samozřejmě část vitamínu C se během zpracování ztrácí, ale i v březnu plátky kdoulovce zakonzervované s cukrem (1:1) obsahují téměř tolik vitamínu C jako dovážené citrony.
Kdoulovec japonský se vyznačuje léčivými vlastnostmi primárně díky vysokému obsahu vitamínu C, karotenu, fenolických sloučenin s protisklerotickým a protizánětlivým účinkem a posilujících kapiláry. Extrakty sušených plodů kdoulovce japonského se používají při snížené kyselosti žaludku.
Vzhledem k vysokému obsahu pektinu plody kdoulovce i výrobky z něj produkty jsou vhodné pro lidi pracující v nebezpečných povoláních a žijící v oblastech kontaminovaných radionuklidy.
Při kašli, zánětu průdušek a tracheitidách jsou užitečné květy kdoulovce: 1 lžíci sušených květů zalijte 500 ml vařící vody, po dobu 1 hodiny (???) a vypít 1/2 hrnku 3 krát denně.
Semena kdoulovce se mohou úspěšně použit pro léčení popálenin. K tomuto účelu se semena kdoulovce zalijí vroucí vodou v poměru 1:50, protřepávají po dobu 5 minut a pak se přefiltrují přes gázu. Získá se tekutina slizké konzistence. Popálená místa je doporučeno jí mazat 1-2 krát denně. Procedura se opakuje 3-4 krát za sebou v intervalech 10-15 minut.
Kdoulovec japonský je cenným zdrojem fenolických sloučenin (500 mg/100 g), leucanthocyaninů a antokyanů (více než 700 mg/100 g), draslíku (85,5), vápníku (22,7), hořčíku (12,0) a fosforu (27.4). Obsahuje také železo, mangan, hliník, malé množství mědi, zinku, bóru, sodíku, stroncia. Nejcennější je však vysoký obsah vitamínu C: 124 až 182 mg na 100 g ovoce. Jak je známo, největší nedostatek tohoto vitamínu je v zimě a na jaře. Samozřejmě část vitamínu C se během zpracování ztrácí, ale i v březnu plátky kdoulovce zakonzervované s cukrem (1:1) obsahují téměř tolik vitamínu C jako dovážené citrony.
Kdoulovec japonský se vyznačuje léčivými vlastnostmi primárně díky vysokému obsahu vitamínu C, karotenu, fenolických sloučenin s protisklerotickým a protizánětlivým účinkem a posilujících kapiláry. Extrakty sušených plodů kdoulovce japonského se používají při snížené kyselosti žaludku.
Vzhledem k vysokému obsahu pektinu plody kdoulovce i výrobky z něj produkty jsou vhodné pro lidi pracující v nebezpečných povoláních a žijící v oblastech kontaminovaných radionuklidy.
Při kašli, zánětu průdušek a tracheitidách jsou užitečné květy kdoulovce: 1 lžíci sušených květů zalijte 500 ml vařící vody, po dobu 1 hodiny (???) a vypít 1/2 hrnku 3 krát denně.
Semena kdoulovce se mohou úspěšně použit pro léčení popálenin. K tomuto účelu se semena kdoulovce zalijí vroucí vodou v poměru 1:50, protřepávají po dobu 5 minut a pak se přefiltrují přes gázu. Získá se tekutina slizké konzistence. Popálená místa je doporučeno jí mazat 1-2 krát denně. Procedura se opakuje 3-4 krát za sebou v intervalech 10-15 minut.
A návod na zpracování kdouli: http://www.jaktak.cz/jak-zpracovat-kdouli-recepty.html
CO JE POTŘEBA
1
Je pravda, že kdouloň obecná, jabloni podobný strom, se v Česku příliš často nevysazuje, takže její jemně chlupatá jablíčka moc známá nejsou. Zato je všeobecně známý kdoulovec japonský, poléhavý keř, jímž jsou hojně osazována veřejná prostranství, parky i soukromé zahrady. Keř je oblíben pro své bohaté lososově růžové květy. Malé tuhé a jakoby „navoskované“ plody zůstávají na keřích většinou nepovšimnuty. A přitom mají naprosto stejnou vůni, chuť a obsažené látky, jako jejich „bratranci“ vyrostlí na kdouloních. Oběma plodům (malvicím) se obecně říká kdoule.
2
Kdoule jsou v syrovém stavu nepoživatelné. Jejich dužina je tuhá, kyselá, trpce svíravá. Tepelnou úpravou se tyto vlastnosti ztrácejí, ovšem produkty z kdoulí je třeba vždy přislazovat. Dozrávají v září a v říjnu a jejich zralost poznáme jako u jiných malvicí - jejich stopku lze lehce odtrhnout nebo opadávají. V oblastech kolem Středozemního moře jsou kdoule tak oblíbené, že jejich portugalský název marmelo dal prý vzniknout i českému označení produktu marmeláda. Kromě jedinečné chuti je u kdoulí nezanedbatelný vysoký obsah vitaminu C a B, vápníku, železa, draslíku a zinku. Pro přítomnost tříslovin jsou kdoulové produkty vhodné při průjmovém onemocnění. Dále jsou doporučovány při bolestech v krku způsobených nachlazením. Rovněž eliminují zapáchající dech.
3
Kdoulová marmeláda. Marmeláda z kdoulí má typickou silnou sladkokyselou chuť a jedinečné aroma. Asi dva kilogramy zralých kdoulí omyjeme, přepůlíme a vyklepeme hnědá semínka. Ovoce překrájíme, podlijeme skleničkou vody a pod pokličkou rozdusíme. Vzniklé pyré propasírujeme přes síto. Slupky a jaderníky vyhodíme. Získali jsme asi kilo a půl protlaku, který znovu přivedeme k varu. Přisypeme kilogram cukru s rozmíchaným jedním balíčkem želírovacího přípravku. Přidáním cukru se hmota vyčistí do čiré jantarové barvy. Hotovo. Ještě vřelé opatrně plníme do sklenic, překlopíme na víčka. Kdoulový džem nejlépe chutná na palačinkách, bílém pečivu s máslem nebo na promazání piškotů při přípravě dezertů.
4
Domácí kdoulový likér. Ze zralých, omytých kdoulí bez jader v odšťavňovači vylisujeme jeden litr šťávy. Ve skleněné nebo porcelánové nádobě s víkem necháme den odstát, čímž mírně nakvasí. Že čtyř decilitrů vody a půl kila cukru svaříme cukerný sirup, který smícháme s odstátým moštem, litrem 80procentního konzumního lihu a půl litrem vody, půl gramem hřebíčku a půl gramem skořice. Macerujeme šest týdnů. Přes filtrační papír roztok přečistíme a přelijeme do lahví. Domácí kdoulový likér má asi 20 procent alkoholu, výtečnou chuť a vůni. Zejména v současné době, kdy panuje obliba slabších ovocných likérů, nikoho nezklame a svou chutí nadchne.
5
Kdoulové certle (někdy nazávané kdoulový sýr). Podle návodu na marmeládu si připravíme jeden litr (kilogram) rozdušeného propasírovaného pyré. Dáme do širokého kastrolu, přivedeme k varu, zmírníme teplo a za stálého míchání necháme zhoustnout tak, že se „brázda“ po vařečce neuzavírá. Pak vmícháme kilogram cukru a zvýšíme teplotu, aby se cukr provařil. Při míchání horké cukernaté hmoty si chráníme ruce. Pak hmotu odstavíme. Můžeme do ní přimíchat loupané nasekané ořechy či slunečnicová jádra, sezamová semínka nebo od každého trochu - celkem 50 až 100 gramů. Ještě teplou hmotu rozetřeme na plech vyložený potravinářským pergamenem a necháme vyschnout. Tuhou hmotu rozkrájíme na úhledné menší dílky, můžeme ještě obalit v práškovém cukru a ještě pár dní necháme schnout. Pak uložíme do plechové krabice s pevným víkem. Přidáváme do servírovaných směsí "zdravého" mlsání nebo jen tak. Chuť je velmi intenzívní, takže není třeba obávat se přílišné konzumace bílého cukru - dobroty se mnoho najednou nesní.
6
Vůně do skříně. Ze starší literatury je známo, že hospodyňky s oblibou vkládaly kdoulová jablíčka do prádelníků. Příjemné aroma kdoulí nevoní molů, ale jemně a přírodně parfemuje uložené textilie. Je ovšem třeba kdoule klást volně mezi hromádky prádla nebo na volné dno skříní. Kdybychom je vložili přímo do prádla, jablíčka by začala hnít. K vysychání potřebují kolem sebe vzduch.
7
Přírodní ozdoba. Kdo má rád vlastnoručně připravené přírodní dekorace, může kdoule nakrájet na tenká kolečka a volně zavěšená usušit. Zajímavou a voňavou přírodninu pak lze použít do suchých vazeb nebo i z ozdobení přírodně laděných vánočních dekorací.
